Zde si můžete přečíst článek, který kdysi dávno náš kouzelný klobouk zazpíval. Každý v tu chvíli zatajil dech a pak se dal klobouk do zpěvu:
Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a Bradavice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli se tedy spolu
zřídit tu ze všech na světě
nejlepší kouzel školu.
,,Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo lepší přátele
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze jeden další pár,
o němž nebylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspár
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec nutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel:,,Učíme jen ty,
co nejčisčí krev mají."
Havraspár zas: ,,My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nebelvír: ,,Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdály se lyché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen koho chtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dál ke studiu příjmal
jen mágy čisté krve.
V Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyřmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvárů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěli se a začali
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten,
v němž druh se s drubem bije,
neslavným koncem hrozí všem
a škola nepřežije.
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože přu ustaly,
v srdci nám vešla svízel.
Z té nerozlučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje však se nikdy víc
jak dříve nespojily.
Teď Moudrý klobouk přichází,
vy víte, co se chystá:
do koleje vás rozřadím
na čtyří různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechněte, co zpívám:
když dělím žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach, věste všichni kdo si toto čtete,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme,
tak zní má správa pro vás.
Však už jsem vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.